Neplatič záloh na služby bytu si může účtovat pokutu za jejich pozdní vyúčtování

Ve vleklém sporu, který se dostal (a ne poprvé) před Nejvyšší soud ČR (spis. zn.  26 Cdo 1206/2023), šlo o zaplacení pokuty za porušení povinnosti společenství vlastníků jednotek (řádně a včas) vyúčtovat náklady a zálohy na služby za rok 2014 jednotlivému členovi tohoto SVJ. 

Šlo proto o nárok vlastníka bytové jednotky (bytu) a nebytové jednotky (nebytového prostoru) podle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2015.

Ten upravuje pokutu za prodlení s nepeněžitými plněními, které pro poskytovatele a příjemce služeb spojených s užíváním bytů a nebytových prostor vyplývají z tohoto zákona. Pro poskytovatele služeb (např. SVJ, pronajímatele, včetně bytových družstev) je to povinnost provést vyúčtování záloh na služby.

Pokuta původně 100 Kč za den (od 1. 1. 2016 jen 50 Kč denně) může značně narůst

Poskytovatel služeb (v daném případě společenství vlastníků jednotek) má právo (není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou, § 9) požadovat po příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu či nebytového prostoru (§ 4).

Zálohy je povinen vyúčtovat po skončení zúčtovacího období (skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby) a nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období vyúčtování doručit (§ 7).

Výši pokuty tehdy zákon stanovil částkou 100 Kč denně (§ 13). Nyní pokuta činí 50 Kč za den.

Povinnost provést vyúčtování je automatická a platí, i když vyjde nedoplatek

Není přitom povinností příjemce služeb (zde vlastníka bytu a člena SVJ) žádat jejich poskytovatele (zde SVJ, resp. jeho vedení – výbor SVJ jednající jménem SVJ) o provedení vyúčtování; je naopak povinností poskytovatele služeb provést vyúčtování a seznámit ho s ním ve stanovené lhůtě.

V článku Nedostali jste včasné a řádné vyúčtování služeb z bytu do konce dubna? Musejí vám zaplatit pokutu jsme psali o rozsudku Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 26 Cdo 1528/2020, ze dne 21. 10. 2020), který se týkal právě tohoto sporu mezi SVJ a jeho členem. Soud v něm vyložil, že nárok na pokutu vzniká příjemci služeb bez ohledu na to, zda je výsledkem vyúčtování přeplatek, či nedoplatek.

A poskytovatel služeb splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec, nebo je sice vyúčtoval, ale vyúčtování nebylo správné (nemělo náležitosti předepsané v § 7).

Příjemce služeb může přitom pokutu po poskytovateli služeb požadovat bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda (§ 2048 o. z.).

Výši pokuty lze i snížit (tzv. moderovat soudem), vznikne-li však příjemci služeb škoda, výše této škody představuje hranici, pod kterou nelze pokutu snížit (§ 2051 o. z.). Vyplývá to z rozsudku Nejvyššího soudu ČR (ze dne 19. 4. 2023, spis. zn. 26 Cdo 2088/2022), o kterém jsme psali v článcích:

Nejvyšší soud rovněž vyložil, že poskytovatel služeb musí po skončení zúčtovacího období vyúčtovat zálohy na služby, které příjemci služeb stanovil, a to bez ohledu na to, zda je platil řádně. V daném sporu jde totiž právě o případ, kdy příjemce služeb (vlastník bytu) zálohy řádně neplatil. Přesto má nárok na pokutu, kterou mu musí SVJ zaplatit.

Nesprávné vyúčtování je jako neprovedené vyúčtování

Žalované SVJ dne 13. 4. 2015 vyúčtovalo žalobci (příjemci služeb) zálohy na služby za rok 2014. Vyúčtování nebylo řádné. Aby mohly soudy, které spor posuzovaly, učinit tento závěr, povolaly znalce.

Ale tak by tomu být nemělo. Soud musí znát právo, právní předpisy, i ty vztahující se k vyúčtování služeb. Ostatně příjemce služeb také nemá k dispozici znalce, aby posoudil, zda je vyúčtování řádné, a musí si v drtivé většině případů poradit sám. Stejně tak poskytovatel služeb nemá k dispozici znalce. Když už, tak si většinou sjednává nějakou účetní či správcovskou firmu.

SVJ předalo druhé-opravné vyúčtování až při jednání soudu dne 26. 6. 2019. A to ačkoliv vady vyúčtování vyplývaly právě ze závěrů znaleckého posudku ze dne 20. 12. 2016, který byl vypracován v průběhu soudního řízení. SVJ tedy zbytečně zhruba dva a půl roku otálelo s opravou a splněním své povinnosti.

Promlčení vyúčtovaného dluhu si SVJ zavinilo samo, ale nárok na pokutu neplatičovi zůstal

I proti druhému vyúčtování vznesl příjemce služeb námitky a současně namítl jeho promlčení. A této námitce musel soud přisvědčit.

Zálohy na služby měl za rok 2014 žalovaný (SVJ) vyúčtovat (podle ust. § 7 odst. 1 zákona) nejpozději do 30. 4. 2015, od 1. 5. 2015 mu tak začala běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 619 odst. 1, ust. § 629 odst. 1 o. z.), která uplynula před doručením druhého vyúčtování.

Soudy pak uzavřely, že uplynula-li SVJ lhůta ke splnění povinnosti vyúčtovat zálohy na služby za rok 2014, nelze s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení již příjemci služeb uložit povinnost zaplatit případný nedoplatek vzniklý z takovéhoto (promlčeného) vyúčtování. A proto žalobu, jíž se naopak SVJ domáhalo po svém členovi-dlužníkovi zaplacení nedoplatku za služby za rok 2014, soud zamítl.

Druhé vyúčtování žalovaný doručil žalobci až po uplynutí promlčecí lhůty pro vyúčtování záloh na služby za rok 2014. K tomuto závěru jsme psali článek Má pronajímatel povinnost vyúčtovat služby spojené užíváním bytu, když je hradíte paušálem? (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 2024, spis. zn. 26 Cdo 1835/2023)

Ve výše zmiňovaném rozsudku Nejvyšší soud soud formuloval a odůvodnil závěr, že právo nájemce domáhat se vyúčtování záloh na služby a tomu odpovídající povinnost pronajímatele tyto služby vyúčtovat se promlčuje v obecné 3leté promlčecí lhůtě.

Na pokutu za nevyúčtované služby má právo i neplatič, ale soud ji může moderovat a snížit

Nebylo-li tedy vyúčtování řádné, žalovaný nesplnil svou povinnost vyúčtovat zálohy na služby (stanovenou v § 7 odst. 1), a je proto povinen zaplatit (podle § 13 odst. 1) žalobci pokutu ve výši 100 Kč denně. (Od 1. 1. 2016 pokuta činí již jen 50 Kč za den prodlení.)

Povinnost platit pokutu by mu podle tohoto ustanovení nevznikla, jen jestliže by splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

K naplnění ani jedné z těchto podmínek však nedošlo. SVJ ostatně netvrdilo, že by existovaly nějaké okolnosti, pro které by bylo nespravedlivé po něm požadovat vyúčtování záloh za služby za rok 2014 včas, vyúčtování ještě před uplynutím lhůty provedlo, to ovšem mělo chyby a nebylo správné. Povinnost SVJ zaplatit pokutu tak vznikla.

V předmětné věci žalobce (vlastník bytu) dlouhodobě řádně nehradí zálohy ve stanovené výši (s níž nesouhlasí). Na druhé straně nelze přehlédnout, že rovněž žalovaný (SVJ) dlouhodobě porušuje svou povinnost doručit řádné vyúčtování.

Lze mu proto nepochybně klást k tíži, že neplatí řádně zálohy na služby, které mu SVJ (stejně jako ostatním svým členům) poskytuje, čímž ve výsledku poškozuje nejen SVJ, ale především jednotlivé (ostatní) vlastníky (a členy SVJ), nelze mu však přičítat k tíži, že proti vadnému vyúčtování uplatňuje námitky a že se opakovaně domáhá svých práv, a to i u soudu.

Nelze také přehlédnout, že k celkové výši pokuty přispěl nemalou měrou sám žalovaný (SVJ) svým přístupem k plnění svých povinností (dlouhým nedodáním řádného vyúčtování). Na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že žalovaný (SVJ) k vyhotovení vyúčtování smluvně využívá třetí osobu, neboť ve vztahu ke svým členů odpovídá za splnění svých povinností, jako by je prováděl sám, a nic mu nebrání, aby proti této osobě uplatnil nároky vyplývající z porušení smluvního závazku (provést řádné vyúčtování).

Povinnosti provést vyúčtování stanovených záloh nezbavuje žalovaného ani skutečnost, že žalobce sám dlouhodobě tyto zálohy na služby neplatí řádně. Za přiměřené snížení pokuty považuje Nejvyšší soud snížení o 30 %.

Takže i neplatič má nárok na pokutu za nikoliv řádné vyúčtování, ale sníženou o 30 %. Přesto v daném případě nemá vlastník bytu na plnou částku, kterou požadoval, nárok i z jiného důvodu.

Příjemce služeb úspěšně uplatnil námitku promlčení dluhu na službách, ale nadále si účtoval pokutu i za dobu po promlčení

Pro posouzení nároku příjemce služeb na zaplacení pokuty je dále významné, že soud v řízení o zaplacení nedoplatku, který měl vzniknout z vyúčtování služeb za rok 2014, přihlédl k námitce promlčení vznesené příjemcem služeb a nárok na zaplacení dluhu vyplývajícího z vyúčtování pro jeho promlčení nepřiznal.

Ačkoliv se příjemce dovolal promlčení samotného nároku na vyúčtování služeb a z toho plynoucí povinnosti zaplatit nedoplatek (či přeplatek) z vyúčtování, pokuty za nesplnění povinnosti vyúčtovat služby (§ 13 odst. 1) se nadále domáhal i za dobu, kdy byl tento samotný nárok již promlčen.

K tomu Nejvyšší soud ČR v rozsudku (26 Cdo 1206/2023, ze dne 13. 6. 2024) vyložil, že: 

Bude-li tedy příjemce či poskytovatel služeb v prodlení se splněním nepeněžité povinnosti vyplývající ze zákona č. 67/2013 Sb., může mu vzniknout povinnost zaplatit pokutu podle ust. § 13 tohoto zákona jen do promlčení utvrzovaného nepeněžitého plnění.

Jinak řečeno, pokud se bude domáhat příjemce služeb (např. člen SVJ nebo nájemce) nároku na pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení poskytovatele služeb (např. SVJ nebo pronajímatele) s doručením vyúčtování (a zároveň namítá promlčení práva provést vyúčtování), pak si může účtovat pokutu jen do doby promlčení práva na zaplacení nedoplatku z vyúčtování vyplývajícího.

Obecný příklad

Např. řádné vyúčtování za rok X musí být provedeno a doručeno příjemci služeb do 30. 4. roku následujícího čili X + 1. 

Jinak vzniká příjemci služeb nárok na pokutu 50 Kč za každý den prodlení.

Od 1. 5. roku X + 1 běží promlčecí lhůta pro vyúčtování.

Peněžité vyrovnání (úhrada nedoplatku, resp. i vrácení přeplatku) má být přitom provedeno nejpozději do 30. 8. roku X + 1.

Pokud nebude řádné vyúčtování předloženo do 1. 5. roku X + 4, promlčí se právo na provedení vyúčtování a skončí nárok účtovat pokutu.